Slunce, seno, jahody je česká filmová komedie z roku 1984 režiséra Zdeňka Trošky. Snímek byl natočen a situován do malé jihočeské vesnice Hoštice. Vzhledem k úspěchu filmu vznikla další dvě pokračování, Slunce, seno a pár facek v roce 1989 a Slunce, seno, erotika v roce 1991

Režisér Zdeněk Troška na natáčení vzpomíná:

“My těm ženským z JZD dávali 120 kč na den. Druhý den přijel předseda JZD a povídá: “Prosím tě, Zdendo, to mi nemůžeš dělat tohleto, já nemám koho poslat na pole! Ženský, vy jste se zbláznily…!”

“My se ti, předsedo, vyprdneme, abychom ti tam za 5 kč na hodinu obracely len. Teď jsme hvězdy. Až budeš platit jako filmaři, tak půjdem!” odpověděli ženský.

Že ale z filmu, bude i po 40 letech takový kult, to nečekal ani sám režisér.

Sám na to odpovídá: “Když jsme ho začali dělat, tak nás vůbec, ale vůbec, nenapadlo, že by takto zabodoval u lidí. A jak vidíte je tomu tak. Je to neuvěřitelný. My vůbec nevíme jak je to možný, jak se to stalo, proč to tak bylo – no prostě stalo se a ty lidi sem, do Hoštic, už jezdí 40 let a čím dál tím víc. To už je film pro pamětníky a ty lidi ho milujou, znají ho z paměti, znají ho daleko líp než já, a opravdu tím žijou. Říkají: My, když máme blbou náladu, tak si pustíme Slunce, seno… a je nám dobře na světě.” Z téhle trilogie mám nejméně rád ten první film Slunce, seno, jahody. Protože tam chybí asi devět minut filmu, které jsem musel odstranit, protože cenzura to nechtěla,“ sdělil Zdeněk Troška a dodal, že podle svého udělal druhý díl, Slunce, seno a pár facek.

„Tam mi soudruh ředitel tenkrát slíbil, že už nemusím z toho stříhat vůbec nic, protože byla perestrojka. Třetí film, Erotika, to už bylo po revoluci a Barrandov se rozpadl, takže jsme neměli tolik peněz, kolik jsme potřebovali. Takže z toho třetího dílu jsem zase nemohl natočit všechny scény, které tam podle scénáře měly být.“

Slunce, seno je zkrátka fenomén a je jasné, že zapomenut českým divákem ještě desítky let rozhodně nebude.

Šest zajímavostí o filmu:

• Film Slunce, seno, jahody vznikl v podstatě náhodou. Na schůzi v Barrandovských ateliérech pronesl Troška námitku, proč dovážíme italské komedie, když si je můžeme natočit sami. Tehdejší ředitel mu odpověděl, ať si tedy nějakou komedii natočí.
• Filmové situace nemusel nijak vymýšlet, vycházely z jeho života a dění, které v Hošticích zažíval on a jeho rodina. Jeho maminka po přečtení scénáře spráskla ruce a prohlásila: „No, taky jsi tam nemusel o nás všechno psát.“
• Ve scéně, kdy stará matka Škopkové odjíždí na své posteli z dvorku na náves, byl ve skutečnosti pod peřinou muž, celou postel řídil a přibržďoval.
• Vedení tehdejších Československých drah zaslalo filmovým ateliérům stížnost, ve které stálo, že nikde v zemi nejezdí vlak, ve kterém by cestující byli nuceni si přesednout, aby se nepřevrátil, jak bylo vidět v jedné z úvodních scén na kolejích.
• Filmové drbny a babky, skutečné hoštické důchodkyně, dostávaly za natáčecí den honorář 120 Kčs. Tehdejší důchod byl přitom zhruba 380 Kč.
• Filmový pes Pinďa byl skutečným psem Heleny Růžičkové. Jmenoval se však Fredy.

Zdroj: novinky.cz a Strakonický deník.cz/foto: Bohuslava Mayová