• narozen roku 1961 v Brně

• vystudoval Školu uměleckých řemesel v Brně a v mládí pracoval jako propagační výtvarník

• v Guinnessově knize rekordů má oficiální zápisy 175 karikatur za hodinu a 382 za tři hodiny

• je členem Klubu přátel Skotska a rovněž členem Spolku nepřátel smutku a přátel jazzu

• žije a tvoří v Brně

Přední český karikaturista, ilustrátor, malíř, showman, spisovatel a moravský Skot se zabývá tzv. rychlokreslením karikatur. Je schopen nakreslit za velmi krátkou dobu velké množství osob a je zapsán v Guinnessově knize rekordů jako „nejrychlejší karikaturista na světě“, dále pak za „vytvoření nejmenší knihy portrétů“, „kreslení oběma rukama zároveň, každou někoho jiného“, vyšlapání největší karikatury na světě“, „kreslení karikatur pod vodou či za volantem při řízení automobilu“ a „vybubnování portrétu Mony Lisy“.

Začněme obligátní otázkou, odkud pocházíš, jaké bylo tvé dětství, školní a studijní léta a zda již tehdy tě tvým životem provázel kreslený humor a karikatury?

Narodil jsem se v Brně, studoval jsem v Brně, žiji a pracuji v Brně, zplodil jsem zde a vychoval dvě dcery. Zní to fádně, ale na druhou stranu jsem se svým kreslením projezdil lán světa a trávil ( a stále trávívám ) dny i noci v mnoha městech českých i v zahraničí. Tak se rád vždycky vracím domů k našemu “brněnskému príglu” ( přehradě ), u kterého bydlím. Studoval jsem tvorbu pro děti, loutkařinu, hračky, chtěl jsem dělat animovaný film. Toto se mi podařilo jen okrajově, nějaké kresby pro animace jsem vytvářel. Dokonce jsem měl na stole rozpracovaný večerníček, ale tehdy se projektu vzdal hlavní sponzor a k realizace nedošlo. Karikatury mne zároveň vždy bavili, spolužáky jsem kreslil už ve družině v páté třídě. Ale v té době jsem netušil, že se to stane v budoucnu mou hlavní obživou.

A svou obživu vytváříš vskutku vynikajícím způsobem. V Guinessově knize rekordů jsi zapsán mnoha svými výtvarnými počiny, můžeš nám tyto své rekordy přiblížit?

Karikatury publikuji již od roku 1985, zejména ve sportovních časopisech. Po revoluci, kdy byl velký hlad po politické karikaturře, jsem byl “nucen” jít na volnou nohu. Noviny a časopisy mi doslova “rvaly ruce”. Postupně však některá periodika i slavná ( jako např. Dikobraz ) krachovala a zájem postupně uvadal. Tak jsem se začal věnovat živému kreslení karikatur lidí na firemních akcích, oslavách a pod. A zase přišla doba, kdy jsem nestíhal. Na těchto akcích kreslím vestoje i v chůzi  a to velmi rychle. Tak mne jednoho dne napadlo spojit se s agenturou Dobrý den z Pelhřimova a v roce 1996 vznikl můj první zápis do České knihy rekordů 317 karikatur za 3 hodiny. Pak jsem se zrychloval  a o šest let později už jsem zvládnul 382 karikatur za 3 hodiny a s tímto výkonem už jsem se “dostal” do Guinnessovy knihy rekordů jako nejrychlejší karikaturista na světě. Toto už je můj poslední rychlostní zápis, ale jelikož mne show kolem kreslení baví, vymyslel jsem na sebe mnoho dalších ptákovin jako kreslení pod vodou, nohama, za volantem automobilu ( při jízdě ), oběma rukama zároveň, plastické karikatury a mnoho jiných. Minulý rok jsem na Festivalu rekordů a kuriozit v Pelhřimově ksichtíky smažil na pánvi a lidi si je pak mohli na místě zbaštit.

Foto: Rekord na rotopedu v Pelhřimově

Jsi tedy mnohostranným rekordmanem. Tvou doménou je politická karikatura, čím tě přitahuje a jaký je v tomto případě tvůj postup při její tvorbě?

Toto je spíš minulost, devadesátá léta. Sledoval jsem politické dění a vymýšlel vtipy na běžícím pásu. Tvořil jsem zároveň pro dva české deníky a několik časopisů. Doba tištěných periodik však pomalu končí, svět se přesunul na internet. Na politickou satiru tedy úplně nekašlu, ale je to procentuelně malá část mé tvorby a přesunula se spíš na sociální sítě. Taky jsem se trochu vrátil k tvorbě pro děti a zadařilo se mi ilustrovat pohádkové knihy.

Odkloňme se nyní od říše výtvarna a pověz nám, potřebuješ-li si odpočinout od své tvorby, jaká činnost či nečinnost tě nejvíce nabíjí?

Hodně jsem toho v životě procestoval, mohu to nazvat relaxačním koníčkem.  Zejména poznávačky severských zemí a hor jako Alpy či Pyreneje. Nemám totiž rád vedro a nudné válení se u moře. Mou druhou “vlastí” a nejoblíbenější zemí se pak stalo Skotsko. Před lety jsem psal pro brněnskou Rovnost dokonce cestopisné články s vlastními ilustracemi. Dalším relaxem je pro mne muzika. Jsem srdcem rocker, v mládí jsem dokonce bubnoval ( i veřejně ). Však mám i jeden zápis v knize rekordů ” vybubnování portrétu Mony Lisy “. Od devadesátého roku k nám jezdí světové kapely a mnoho koncertů mých hudebních idolů jsem navštívil ( Jethro Tull, Yes, Nazareth, Asia, Jean Michel Jarre a mnoho jiných ). Nemohu opomenout ještě jeden koníček, a to vaření. Když se k němu dostanu, tak vytvářím dobroty velice rád a možná se mi víc líbí pozorovat lidi, jak jim chutná, než  jíst. Podotýkám, že nejím ani nepeču sladká jídla, jen ta slaná. Velmi důležitá část mé “potravinové” tvorby jsou polévky všeho druhu. K dobrému jídlu patří i dobré pití. Jsem jihomoravák, takže si rád pochutnám na dobrém vínku. Já sklep nemám, ale kamarádím s několika dobrými vinaři z jihu, takže ti mě zásobují kvalitním mokem. Jako příznivec Skotska si samozřejmě pochutnám na dobré whisky. Na pivko do hospody nechodím, to spíš po jídle na dobré strávení kačenky nebo řízečku. Abych nezapomněl ještě na jeden koníček, jímž je paleontologie. Sbírám zkameněliny, mám i celkem slušnou knihotéku s touto tematikou. Vždycky jsem říkal, že kdybych neuměl kreslit, byl bych paleontologem.

Foto: s Janem Krausem

Přeneseme se v této chvíli od minulosti a současnosti k věcem příštím. Jaká je, podle Tvého názoru, budoucnost karikatur a kresleného humoru vůbec a jakým směrem se tyto výtvarné disciplíny budou v průběhu dalších let ubírat?

Žel, kreslený humor nyní nemá příliš na růžích ustláno. Když to porovnám se světem, tak příliš nechápu, že česká periodika téměř nemají zájem o vtipy. Noviny i časopisy jsou v současnosti nosiči reklam, nejprodávanější jsou nyní časopisy “drbny”, které propírají tzv. celebrity. A to je smutné, humoru jaksi ubývá. Ale abych nemluvil jako starý pesimistický dědek, já zůstávám optimistou a co to půjde, budu patřit k těm lidem, kteří budou mezi lidem humor šířit. Bylo to a je mým celoživotním krédem. Vždyť humor je kořením života a pomáhá překonat i období nepříliš příjemná.

Věřím, že optimistů, jako jsi Ty, je v lidské populaci mnoho a mnoho. Pokud bys chtěl našim čtenářům v nadcházejícím předvolebním čase něco sdělit, co by to bylo?

Patřím k lidem, kteří chodí ke všem volbám. Zažil jsem tu šílenou dobu, kdy jsme museli volit povinně a volit někoho, koho jsme nechtěli. Jen jednou jsme zkusili se ženou v osmdesátkách k volbám nejít a hned si pro nás přišli STBáci a do volební místnosti nás “doprovodili”. Takže si važme té možnosti, že volit nemusíme, nýbrž můžeme a též, že je možnost výběru. Nebudu říkat koho, ale jděte lidi volit, ať pak zas nenadáváte, koho zvolili ostatní.

Zdroj: Humoristický časopis Tapír

Foto: Křest Guinnessovy kniha a kreslení pod vodou

Foto: s Igorem Chmelou na vánočním večírku

Foto: Zatím poslední rekord – smažené karikatury